Historie Kloknerova ústavu

V roce 1919 byl obnovený návrh na založení výzkumného ústavu a podán na Ministerstvo školství a národní osvěty. Na základě zdůvodnění, že takový ústav je pro rozvoj československého stavebnictví a školství nezbytně nutný, byl schválen.

Pro nalezení vhodných prostor pro nový výzkumný ústav byla situace komplikovaná. Stará budova techniky na Karlově náměstí nevyhovovala normálním školním požadavkům, natož pro prostorově náročný výzkumný ústav. Situace byla vyřešena stavbou dosud nepoužívaného dřevěného pavilónu o půdorysu 41 x 12 m z tábora válečných uprchlíků v Chocni, který věnovalo Ministerstvo národní obrany. Pavilón byl postaven na dvoře hlavní budovy České techniky. Ústav se však musel dělit o toto skromné přístřeší s Ústavem mechanické technologie a s Výzkumnou a zkušební stanicí k mechanickému zkoušení kovů i konstrukčních součástí, což znamenalo, že od počátku pracoval ve stísněných prostorách. V tomto dřevěném pavilónu bylo v létě roku 1921 instalováno první zkušební zařízení a v září 1921 zahájil Výzkumný ústav hmot a konstrukcí stavební činnost. Rychlý a netušený rozvoj ústavu však brzy ukázal nedostatečnost dřevěného pavilónu. Proto byly ústavu přiděleny další, a to sklepní a přízemní místnosti hlavní budovy techniky, kde byly umístěny cementářská, betonářská a kamenická laboratoř, později též chemická a mechanická a truhlářská dílna. Přes nákladné radikální zákroky a opravy, které se v té době prováděly dvakrát, se dřevěný pavilón v roce 1933 téměř zřítil, poněvadž konstrukce byla napadena dřevomorkou. Protože nebylo jiné místo pro stroje, byl velký sál se zkušebními stroji provizorně zabezpečen, zatímco ostatní pracovní prostory se přesunuly do okolních budov techniky. V té době se již stavěla nová budova Českého vysokého učení technického v Dejvicích.

Výzkumný a zkušební ústav předložil již v roce 1926 návrh na samostatnou budovu, aby mohl poskytovat dostatečné pracovní prostory pro výzkum a rozvoj stavebních hmot a konstrukcí. Tento návrh, jehož správnost potvrdil vývoj stavebního výzkumu v dalších 20 letech, nebyl však přijat s poukazem, že nové prostory pro výzkumný ústav jsou zajištěny v nové budově techniky.

Z tohoto rozhodnutí vyplynula spolupráce ústavu s projektantem nové budovy techniky jak v celkovém rozvržení přidělených prostor, tak i v detailním umístění zkušebních strojů a pracoven. Tím se podařilo vybudovat jeden z největších výzkumných ústavů v Evropě.

Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních se vyvíjel s postupujícími zkušenostmi, vybavením ústavu, počtem zaměstnanců a rozsahem prováděných prací. Pracovní obor a počet zaměstnanců se postupně rozšiřovaly a prohlubovaly s narůstajícími požadavky stavební praxe.

Dnes se Kloknerův ústav věnuje nejen výzkumným úlohám stavebního oboru, ale také některým specializacím strojního a chemického inženýrství a energetiky. Hlavním úkolem je vědecká a výzkumná činnost, úzce spojená s činností vzdělávací. Ústav podporuje aktivity v odborně komerční oblasti národní a mezinárodní standardizace. Ve většině těchto činností má výlučné a nezastupitelné postavení nejen v rámci ČVUT v Praze, ale také v celé České republice.

Ústav se skládá ze čtyř odborných oddělení, akreditované laboratoře a od roku 1986 soudněznaleckého pracoviště v oboru stavebnictví. Toto pracoviště poskytuje diagnostiku, analýzu poruch a zkoušky betonových, ocelových, dřevěných a zděných objektů a jejich částí.

Výsledky dosažené v posledním období prokazují výsadní postavení ústavu jak v rámci České republiky, tak i ve světě, zejména v oblastech: teorie spolehlivosti stavebních soustav, diagnostiky, monitorování a hodnocení konstrukcí, mechaniky kompozitních materiálů, vývoje a ověřování nových technologií betonu a nových stavebních materiálů, degradace železobetonových a zděných konstrukcí vlivem vnějšího prostředí a způsobů jejich sanace, navrhování moderních konstrukcí, seizmického a větrného inženýrství.

Mechanické zkušebny ústavu jsou vybaveny řadou zkušebních zařízení, propojených s měřicí ústřednou či přenosným PC. Aby byl ústav schopný plnit jak vědecko-výzkumné, tak i expertní zakázky, byly uvolněny nemalé prostředky na unikátní přístroje.

Důležitý je podíl Kloknerova ústavu na rozvoji mezinárodní spolupráce ve výzkumu i standardizaci. Ústav je řídicím pracovištěm pro účast České republiky v řadě mezinárodních institucí, v dalších aktivně působí.

Mezi významné aktivity ústavu patří expertní činnost pro subjekty v České republice i pro zahraniční zákazníky. V rámci této činnosti pracovníci Kloknerova ústavu provádějí více než 500 odborných posudků a expertiz ročně. Mezi významné akce patří např. mechanické zkoušky keramických, skleněných a plastových izolátorů (pro firmy NGK Japonsko, IAC Malajsie, PCI Rakousko, SEFAG Švýcarsko, CERAM Rakousko, Francie a Slovensko), zkoušky prvků a celých výseků speciální ozdobné mříže pro objekt Louis Vuitton v Paříži (fa Sipral), kontrolní mechanické zkoušky vyřezaných prvků z betonu panelů Spirol (pro fu Goldbeck Prefabeton SRN), zkoušky betonových trub průměru DN 600–800 mm (pro fu EUROBETON Maba Rakousko), pasportizace objektů zasažených novou výstavbou trasy metra, měření vibrací základu turbogenerátoru TG1 v teplárně v Kralupech nad Vltavou, absorbérů odsíření v elektrárně Dětmarovice, základů komínu v teplárně Vřesová, v areálu nemocnice Motol v Praze, stavebně technické průzkumy v objektu zastupitelského úřadu v USA a Japonsku, chladících věží a komínů v provozovnách ČEZ a státních hmotných rezerv, bunkrové stavby ve Vřesové, kasáren Slaný, havarijních vyhnívacích nádrží ČOV v Praze – Tróji, stanic metra (Florenc, Vltavská a řada dalších), statické zatěžovací zkoušky silničních a železničních mostů (pro Metrostav a.s., SSŽ a.s., SMP Construction a.s., Skanska a.s., Bogl a Krýsl k.s.).

Kloknerův ústav je pevně spjat s oblastí stavebnictví a plánuje nadále přinášet prospěch jak svému odvětví, tak i své kmenové vysoké škole. Chce sdílet své zkušenosti a výsledky vědeckého bádání s mladými generacemi stavebních inženýrů a přenášet je do stavební praxe. Ústav vychovává doktorandy ve dvou oborech: nauka o nekovových materiálech a stavebních hmotách a teorie konstrukcí.

Ředitelé ústavu:

• 1921 – 1939: F. Klokner
• 1940 – 1960: B. Hacar (1953 vznik ČSAV)
• 1961 – 1963: A. Myslivec (1963 rozdělení ústavu)
• 1963 – 1967: J. Mudra
• 1967 – 1968: J. Ducháče
• 1968 – 1970: J. Klimeš
• 1971 – 1974: M. Holler
• 1974 – 1985: J. Feigerle
• 1986 – 1990: J. Pechar
• 1990 – 1997: P. Novák
• 1997 – 2010: T. Klečka
• 2010 – dosud: J. Kolísko

Zakladatel Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí stavebních 

Od roku 1902 působil v Plzni jako profesor státní průmyslové školy. V roce 1908 přešel na stavebně inženýrský odbor České vysoké školy technické v Praze. Po krátké suplentuře byl v roce 1909 jmenován mimořádným profesorem pro obor pozemních staveb ze železového betonu a z oceli. Kromě toho přednášel stavební mechaniku (s profesorem Zdeňkem Bažantem), betonové konstrukce pro vodní stavby a konečně statiku pozemních staveb na Vysoké škole architektury. Roku 1917 byl jmenován řádným profesorem železového betonu a ocelových konstrukcí pozemních staveb a v této funkci působil až do roku 1939, kdy byl politickými událostmi za okupace donucen odejít předčasně do výslužby. Po stránce pedagogické začal jako první na území ČSR přednášet betonové stavitelství. Vydal četné publikace, které doplňoval nejnovějšími poznatky. Za svého působení na vysoké škole vychoval několik tisíc inženýrů, z nichž někteří se stali jeho následovníky na vysokých školách, jiní vynikli ve stavební praxi jak doma, tak v cizině. Pomáhal ve stavebnictví na každém místě, ať se jednalo o díla zcela nová, vymykající se dosavadním způsobům navrhování, nebo o díla ohrožená jakýmikoli vlivy.

Nikdy neodmítl nikoho, kdo se přišel poradit, a vždy sledoval s plným pochopením činnost svých bývalých posluchačů. Svými iniciativními návrhy se stal tvůrcem několika základních norem z oboru betonového stavitelství a stavitelství ocelových konstrukcí, a tím vnesl do navrhování, provádění a kontroly konstrukcí jednotnost a hospodárnost.

Rozsáhlá je jeho činnost literární, organizační, normotvorná, poradenská, výzkumná a pedagogická.

Během svého působení na Vysoké škole inženýrského stavitelství byl dvakrát jejím děkanem a letech 1928 – 1929 rektorem Českého vysokého učení technického. Od založení výzkumného ústavu v roce 1921 byl jeho přednostou až do roku 1939, kdy odešel na odpočinek. Ale i potom sledoval práci a další rozvoj ústavu, jehož vedoucím se stal roku 1940 doc. inž. Dr. Bedřich Hacar. Svými zkušenostmi a popudy byl stále účasten na dalším růstu ústavu. U příležitosti svých 75. narozenin byl jmenován čestným doktorem technických věd. V roce 1952 se plně zúčastnil přípravných prací při vytvoření Československé akademie věd. Pro svoji záslužnou činnost byl roku 1953 jmenován akademikem. V akademii uvedl v život vědecko-technickou společnost a pomáhal při organizaci Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV.

Vytvořil i další četné významné instituce, jako je Česká matice technická, Masarykova akademie práce, Československý svaz pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek a konstrukcí a Betonářský spolek.

Za jeho zásluhy o českou techniku byl mu v roce 1959 prezidentem republiky udělen Řád republiky.

Akademik František Klokner zemřel 8.1.1960 uprostřed své práce, v níž setrval do posledních chvil svého bohatého a plodného života.